Madona s knihou

Rok vzniku: c. 1480
Provedení: tempera na dřevě
Originál uložen: Museo Poldi Pezzoli, Milano
Rozměr originálu: 39,5 x 58 cm

Madona s knihou nebo také Panna s dítětem je malý obraz italského renesančního umělce Sandra Botticelliho. Jedná se o velmi jemné a elegantní dílo, na kterém je Maria s dítětem usazena u okna v rohu místnosti. Pravou rukou se dotýká Knihy hodinek, modlitební knihy s pravidelně opakovanými modlitbami pro různé denní doby, která byla obvyklá ve třináctém až šestnáctém století. Dítě upírá pohled na matku, která se soustředí na četbu modliteb. Ruce obou postav mají svou symboliku, Matka i dítě mají pravou ruku otveřenou v náznaku žehnání, levá ruka je zavřená. Dítě představující Krista v levé ruce svírá tři hřeby z Kříže a kolem zápěstí má navlečenou trnovou korunu - odborníci tvrdí, že tyto dva detaily byly doplněny až po dokončení celého obrazu, zřejmě pro zdůraznění zprávy, kterou má obraz přinášet. Mariin modrý plášť, se kterým bývá velmi často zobrazována, má zase symbolizovat její čistotu a královské postavení.

Převládající barvy tohoto obrazu jsou do modra a jeho formát je na výšku. Rozměr originálu je 39,5 x 58 cm. Umístěním originálu obrazu je Museo Poldi Pezzoli, Milano. Reprodukci tohoto obrazu tiskneme na přání - můžete si zvolit rozměr i provedení reprodukce.

Sandro Botticelli (1445 – 1510). Známý také pod jménem Alessandro di Mariano di Vanni Filipepi. Botticelli byl italský renesanční malíř náležející k florentinské škole. Jeho práce náleží k tomu nejlepšímu, co v rané renesanci vzniklo. Příjmení Botticelli převzal (údajně z přezdívky bratra, který byl tlustý jako bečka – „botticelli“). Jeho umělecká dráha začala patrně ve zlatnické dílně jeho bratra Antonia, později byl rodinou svěřen do péče Filippa Lippiho, uznávaného malíře a zběhlého mnicha. Jako významný umělec získal přátele a mecenáše v nejvýznamnějších florentských rodinách. Pracoval především na zakázku rodu Medicejských. Roku 1481 byl společně s dalším významným florentským malířem Domenicem Ghirlandaiem povolán do Říma, aby se podílel na výzdobě Sixtinské kaple. Roku 1491 byli oba jmenováni do poroty, která měla rozhodnout o zakázce na výstavbu průčelí florentského dómu. Na konci svého života pracoval zřejmě pod vlivem Savonarolových plamenných kázání výhradně na obrazech s křesťanskými tématy. Mezi jeho nejslavnější díla patří Zrození Venuše a Jaro (Primavera). Botticelli se nikdy neoženil – údajně se trápil neopětovanou láskou k Simonettě Vespucci, jenž měla stát modelem k jeho Venuši. Když umíral, přál si být pohřben k jejím nohám. Tak se také stalo.