Čtenářka

"Čtenářka" (francouzsky "La Liseuse") od Jeana-Honoré Fragonarda je olejový obraz, který byl namalován v 18. století během období rokoka, které se vyznačovalo elegantními a sentimentálními scénami. Tento obraz zachycuje jednu ženu, která se pohodlně usadila na lůžku a čte knihu. "Čtenářka" od Jeana-Honoré Fragonarda zachycuje mladou ženu sedící na lůžku. Její postava je elegantně oblečena v něžných pastelových tónech, což je typické pro rokoko. Žena má na sobě lehké šaty s jemnými volány a stuhami, což dodává její postavě lehkost a něžnost.

Žena je ponořena do čtení knihy, kterou drží v rukou. Její pozornost je plně upřena na text, a to je patrné z jejího soustředěného výrazu. Knihu drží v levé ruce, zatímco pravou rukou podržuje stránku, na které právě čte.

Obraz je osvětlen jemným a difúzním světlem, které vytváří dojem intimity a klidu. Tento pocit je podtržen tím, jak je žena přirozeně zasazena do svého prostředí, přičemž je obklopena polštáři a látkami, což vytváří dojem pohodlí.

Celková atmosféra obrazu "Čtenářka" je klidná, intimní a sentimentální. Fragonard zachytil moment odpočinku a intelektuálního potěšení, což bylo typické pro společenské elity té doby. Tento obraz je zároveň reprezentativním příkladem rokoka, který se vyznačuje jemným stylem a zájmem o krásu a eleganci.

Převládající barvy tohoto obrazu jsou pestrobarevné a jeho formát je na výšku. Reprodukci tohoto obrazu tiskneme na přání - můžete si zvolit rozměr i provedení reprodukce.

Francouzský barokní malíř a grafik, Jean-Honoré Fragonard (1732-1806), se narodil v Grasse. Zpočátku pracoval u pařížského notáře. To mu příliš nešlo, ale ukázal nový talent. Byl představen Francois Boucherovi, který v mladíkovi viděl možného budoucího umělce. Nechtěl však ztrácet čas s jedním žákem a poslal ho proto do alteriéru malíře Jean-Baptiste-Simeon Chardina. Tam Fragonard strávil šest měsíců tvrdým učením a přípravami, aby se pak stal žákem již zmíněného Bouchera. Když dovršil své malířské vzdělání, cestoval do Itálie, kde maloval krajiny. V Evropě obdivoval staré holandské mistry a snažil se napodobit jejich techniky. V roce 1765, když se jeho patronem stal Ludvík XV., opustil nadobro náboženská témata a plně se věnoval scénám lásky a erotiky - ukradený polibek. Postupně však přestal být uznáván ostatními umělci a později i širokou veřejností. Zemřel v roce 1806 jako téměř neznámý a zapomenutý umělec.