Kvetoucí zahrada

Rok vzniku: 1888
Provedení: olej na plátně
Originál uložen: soukromá sbírka
Rozměr originálu: neuveden

"Kvetoucí zahrada" je plátno olejem na plátně, které zachycuje zahradu v plném květu. Hlavním motivem obraze jsou různé druhy květin , které tvoří bohatou a barevnou kompozici. Vincenta Willema van Gogha použil syté barvy, jako jsou modrá, žlutá, červená a zelená, aby zdůraznil krásu kvetoucí zahrady.

Květiny jsou namalované s expresivními štětcovými tahy, které vytvářejí dojem pohybu a energie. Van Gogh věnoval zvláštní pozornost detailům květin, jako jsou slunečnice, chryzantémy a další, což dodává kompozici bohatost a texturu.

Na obraze můžete také vidět cestu nebo stezku, která prochází zahradou. Stezka je zobrazena s výrazným perspektivním zkrácením, což je typické pro van Goghovy práce. Cesta vede divákova oko do hloubky obrazu a vytváří dojem prostoru a perspektivy.

Obloha na obraze může být zobrazena v různých odstínech modré a je doplněna o bílé oblaky, což přispívá k dojmu světla a atmosféry. Světlo je na obraze zachyceno tak, aby zdůraznilo barvy květin a vytvořilo dojem slunečního svitu.

Celkově má "Kvetoucí zahrada" od van Gogha radostnou a životem oplývající atmosféru, která zdůrazňuje jeho lásku k přírodě a jeho osobní umělecký styl.

Gogh namaloval obraz Kvetoucí zahrada v roce 1888. Převládající barvy tohoto obrazu jsou pestrobarevné a jeho formát je na výšku. Rozměr originálu je neuveden. Obraz je umístěn v soukromé sbírce. Reprodukci tohoto obrazu tiskneme na přání - můžete si zvolit rozměr i provedení reprodukce.

Vincent Willem van Gogh (1853-1890). Nizozemský malíř patřící k postimpresionismu. Jeho dílo - přes 900 maleb a 1100 studií a kreseb patří k tomu nejznámějšímu, co ve světě umění vzniklo. Přesto za svého života se Van Gogh nedočkal výraznějšího uznání. Posmrtně však jeho sláva stoupala závratnou rychlostí. Novátorským pojetím reality změnil náhled na tradiční impresionistickou malbu a z uměleckého hlediska významně ovlivnil především první polovinu 20. století. Vůlí vyjádřit vlastní pocity se stal mimoděk jedním ze zakladatelů právě nastupující umělecké větve zvané expresionismus. (jako např. Edvard Munch nebo Henri de Toulouse-Lautrec). Okolo roku 1889 trpěl silnými depresemi, které se stále prohlubovaly. 27. července 1890 se ve věku 37 let postřelil do břicha. Aniž by si uvědomil, že je smrtelně raněn, vrátil se do hostince Ravoux, kde dva dny nato zemřel před zraky svého bratra Thea. Jeho poslední slova zněla: „La tristesse durera toujours.“ ( „Smutek potrvá navždy.“) Byl pochován na hřbitově v Auvers-sur-Oise.