Popis zvoleného provedení
Tisk. Obraz vytiskneme na matný fotopapír papír HP o gramáži 270 g/m2. Tiskneme na špičkovém 9inkoustovém plotru HP Z9+. K motivu přidáváme 5 cm široký bílý okraj. Fotografie tiskneme na lesklý fotopapír.
Vybrat si můžete libovolný rozměr a volit jej s přesnosti 1 cm.


Více informací najdete v sekci
provedení obrazů.
V konzervatoři
Rok vzniku:
1878-9Provedení:
olej na plátněOriginál uložen:
Alte Nationalgalerie, BerlinRozměr originálu:
150x115 cmDěj na obraze se odehrává v konzervatoři na Rue d’Amsterdam v Paříži, kterou
Manet užíval jako vlastní ateliér po 9 měsíců v letech 1878 a 1879. Jedná se o dvojitý portrét módně oblečeného a atraktivního páru. Jsou to
Manetovi přátelé, manželé Guillemetovi, kteří vlastnili obchod s oblečením. Fakt, že jsou manželé, podtrhují jejich prsteny společně s blízkostí jejich rukou, která naznačuje určitou intimnost jejich vztahu. Žena se nachází v centru pozornosti diváka, jak díky svému umístění, tak barevné výraznosti svých šatů. Fyzické odloučení páru vytvořené lavičkou i nedostatečné propojení s divákem bylo primárním zdrojem moderní kritiky. Dílo bylo vystaveno v roce 1879 v pařížském salonu a bylo označeno za překvapivě konzervativní na
Maneta.
Manet namaloval obraz V konzervatoři v roce 1878-9. Převládající barvy tohoto obrazu jsou tmavé barvy a jeho formát je na šířku. Rozměr originálu je 150x115 cm. Umístěním originálu obrazu je Alte Nationalgalerie, Berlin. Reprodukci tohoto obrazu tiskneme na přání - můžete si zvolit rozměr i provedení reprodukce.
Édouard Manet (1832 – 1883). Francouzský
impresionistický malíř. Měl možná tu smůlu, že začínal tvořit v době, kdy se kyvadlo dějin vychylovalo od klasického akademického malířství i impresionismu: pro své generační kolegy byl příliš progresivní a pro mladé malíře příliš klasický. Manet měl inovátorského ducha, který při studiu starých mistrů (jako byl např.
Diego Velázquez doplnil výtečnou technikou malby obrazů. Od impresionistů převzal zálibu zobrazování reality pomocí dlouhých výrazných tahů štětce, studování objektů v plenéru a soustředil se také na práci se světlem a barvami. Na rozdíl od impresionistů se ale nevzdal černé barvy, kontur a klasické kompozice. S impresionisty vlastně ani být spojován nechtěl – usiloval o samostatné začlenění svých obrazů do výstav Salonu a vyhýbal se označení
impresionismus.