Slunečnice

Rok vzniku: 1889
Provedení: olej na plátně
Originál uložen: soukromá sbírka
Rozměr originálu: neuveden

Obrazů Slunečnic Gogh namaloval celou řadu. První sérii v roce 1887, v níž zachytil položené květy slunečnic (viz příklad takové Slunečnice). V druhé sérii z roku 1888 z Arles maloval již Slunečnice ve váze. Tato série byla spojena s Paulem Gauguinem, neboť byly součástí výzdoby jeho hostinského pokoje v Arles. První dvě varianty obrazu byly tmavé a teprve ta třetí a čtvrtá dostaly typickou žlutou barvu (jednou se modrozeleným a podruhé se žlutým pozadím). Aby toho nebylo málo namaloval Gogh v roce 1889 další verze, či spíše kopie Slunečnic ze druhé série. Pro Gogha žlutá barva slunečnic představovala štěstí a optimismus a považoval jejich malbu za velkou výzvu (Ne každý v sobě najde takový žár, aby roztavil toto zlato a tóny těchto květin. Vyžaduje to energii a soustředění celé bytosti). Tento obraz je právě kopií čtvrté verze ze druhé série.

Gogh namaloval obraz Slunečnice v roce 1889. Převládající barvy tohoto obrazu jsou do žluta a jeho formát je na výšku. Rozměr originálu je neuveden. Obraz je umístěn v soukromé sbírce. Reprodukci tohoto obrazu tiskneme na přání - můžete si zvolit rozměr i provedení reprodukce.

Vincent Willem van Gogh (1853-1890). Nizozemský malíř patřící k postimpresionismu. Jeho dílo - přes 900 maleb a 1100 studií a kreseb patří k tomu nejznámějšímu, co ve světě umění vzniklo. Přesto za svého života se Van Gogh nedočkal výraznějšího uznání. Posmrtně však jeho sláva stoupala závratnou rychlostí. Novátorským pojetím reality změnil náhled na tradiční impresionistickou malbu a z uměleckého hlediska významně ovlivnil především první polovinu 20. století. Vůlí vyjádřit vlastní pocity se stal mimoděk jedním ze zakladatelů právě nastupující umělecké větve zvané expresionismus. (jako např. Edvard Munch nebo Henri de Toulouse-Lautrec). Okolo roku 1889 trpěl silnými depresemi, které se stále prohlubovaly. 27. července 1890 se ve věku 37 let postřelil do břicha. Aniž by si uvědomil, že je smrtelně raněn, vrátil se do hostince Ravoux, kde dva dny nato zemřel před zraky svého bratra Thea. Jeho poslední slova zněla: „La tristesse durera toujours.“ ( „Smutek potrvá navždy.“) Byl pochován na hřbitově v Auvers-sur-Oise.