Výkřik (1895)

Rok vzniku: 1893
Provedení: pastel
Originál uložen: Munchovo muzeum, Oslo
Rozměr originálu: 74 × 56 cm

Munchův Výkřik existuje v několika verzích – olej a tempera z roku 1893, tempera z roku 1910 a dva pastely, rovněž z let 1893 a 1895. Tato verze je právě pastelem z roku 1895. Výkřik je Munchův nejznámější obraz. Munch použil jednoduché barvy a simplifikované formy. Hlavní postava je redukována na obličej, v němž se zračí emoční krize a psychické utrpení. Munch při malbě Výkřiku měl za cíl „namalovat studii lidské duše, což znamená studie mého já“. Munch na vycházce s přáteli byl svědkem západu slunce, který zalil oblohu krvavou barvou rozkládající se nad černými vodami fjordu. Munchem tento pohled doslova otřásl – „Slyšel jsem mohutný a nekonečný výkřik přírody… Poté jsem se vzdal veškeré naděje znovu milovat“.

Munch namaloval obraz Výkřik (1895) v roce 1893. Převládající barvy tohoto obrazu jsou pestrobarevné a jeho formát je na výšku. Rozměr originálu je 74 × 56 cm. Umístěním originálu obrazu je Munchovo muzeum, Oslo. Reprodukci tohoto obrazu tiskneme na přání - můžete si zvolit rozměr i provedení reprodukce.

Edvard Munch (1863 – 1944) Norský malíř a grafik a vlivný představitel moderny. Vyrostl z duchovní atmosféry secese a jeho malířské dílo má některé charakteristické rysy tohoto slohu. Studoval na kreslířské škole v Oslu, kde byl ovlivněn naturalismem, francouzskými impresionisty a postimpresionisty (zvláště Gauguinem a Seuratem). Jeho dílo inklinuje k impresionisty a symbolismu a stalo se východiskem pro expresionismus. Berlínskou výstavou v roce 1892 výrazně ovlivnil expresionistickou skupinu Die Brücke a přispěl k vzniku Berlínské secese. V českém prostředí se stal známým po výstavě v roce 1905, kterou se nechala inspirovat umělecká skupina Osma. Mezi jeho nejznámější obrazy patří zejména Výkřik a Madona. Jeho obrazy se vyznačují zjednodušením formy a detailnosti. Munch klade důraz na zachycení psychických stavů a emocí. Zpočátku se jeho dílu nedostávalo vřelého přijetí, obrazy byly označovány za násilné, podivné a běžnému publiku vzdálené. Po rozchodu s milenkou Tully Larsenovou v roce 1906 se prohloubily jeho neurózy a deprese. Poslední roky života prožil na norském venkově a po obsazení Norska Němci žil v obavách ve svém domě s celou svojí sbírkou obrazů. Svými obrazy výrazně ovlivnil expresionisty a stal se představitelem tohoto uměleckého směru.